Postavil jsem si firmu z AI agentů. Takhle funguje (a co zatím nefunguje)

Firma z AI agentů je systém, kde několik AI agentů s vlastními rolemi pracuje na tvých úkolech na pozadí, jeden CEO agent jim rozdává práci a ty ráno jen otevřeš dashboard a koukáš na hotovou práci. Žádné promptování v patnácti oknech. Jedno místo, kde vidíš, co se dělá, co je hotové a co čeká na tvoje slovo.

Posledních pár týdnů si takový systém stavím na sobě. Není hotový, ladím ho každý den. Ale už teď vím, co funguje a co je pořád rozbité, tak to sepíšu na rovinu.

Co je Paperclip a proč jsem ho nepoužil tak, jak je?

Paperclip je open source nástroj, kde AI agenti pracují na tvých úkolech sami. Mají svoje role, běží na pozadí a hlásí, co udělali. Myšlenka je fakt dobrá.

Má to jeden háček. Je to postavené pro vývojáře.

Otevřeš to a koukáš na věci, kterým nerozumíš. A přitom ta myšlenka je brutálně dobrá pro každého, kdo dělá sám na sebe. Pro freelancera, pro konzultanta, pro jednočlennou agenturu.

Tak jsem si řekl, že z toho vezmu to nejlepší a zbytek zjednoduším tak, aby to pochopil normální smrtelník. Ostatně to je to, co se snažím dělat celou dobu.

Základní nápad mi dal brácha Ondra Stibůrek. On to postavil jako kostru, já jsem to ohnul na svůj byznys. A postupně to ohnu zpět zase univerzálně pro ostatní.

Jak vypadá dashboard, kde ti dělá „firma“ AI agentů?

Jeden dashboard, celá „firma“. Konkrétně tam mám tohle:

• Kanban board - vidíš, co se dělá, co je hotové a co čeká na tvoje slovo.
• Cíle firmy - ty je zadáš, pokrok projektů si pak hlídají agenti sami.
• Vlastní agenti - nadefinuješ si, kolik jich chceš, jak se jmenují a co dělají.
• Model per agent - u každého vybereš, na čem pojede. Claude, ChatGPT, jak chceš.
• Rozvrh probouzení - nastavíš, kdy se firma probouzí, aby ti vycinkala pětihodinová okna třeba přes noc.
• Komunikace agentů - vidíš doslova, co si agenti mezi sebou píšou. Kdo co komu předal a proč.
• CEO agent - celé to šéfuje jeden agent nad ostatními.

Ta poslední věc je podle mě nejdůležitější a nejmíň se o ní mluví. Když nemáš jednoho agenta, který rozhoduje, kdo co dělá, skončíš u patnácti chatů a koordinuješ je ty. Což je přesně ten problém, který jsi chtěl vyřešit.

Jak to celé funguje v noci?

CEO agent v noci projde board, rozdá práci ostatním a „probudí je“.

Každý agent udělá svůj kus, zapíše do karty, co udělal, a předá to dál.

Ráno se podívám do mobilu nebo do dashboardu a vidím hotovou práci.

U mě to jede na Hermes agentovi a Claude předplatném. Hermes má pod kapotou model od OpenAI, takže mi to běží na obou předplatných zároveň. To je docela podstatný detail: nepálíš limit jednoho účtu, ale rozložíš zátěž na dva.

Co se stane, když dojdou tokeny?

Tohle je otázka, na kterou většina návodů na „AI agenty“ nemá odpověď. A přitom je to ta nejpraktičtější věc na světě.

Všichni jedeme na pětihodinových oknech. Vyčerpáš tokeny a máš padla.

Tenhle systém to pozná, uspí se bez chyby, a jakmile se okno resetne, naváže přesně tam, kde skončil.

Trik je v tom, kde je uložený stav práce. Není v kontextu chatu, ale v obyčejných markdown souborech v gitu. Takže se nic neztratí.

Žádné „nezapomeň mi připomenout, kde jsme skončili“. Žádné vysvětlování kontextu znovu a znovu.

Tohle je mimochodem podle mě obecné pravidlo pro jakoukoliv agentní automatizaci: stav musí žít mimo model. Model je výkonná jednotka, ne paměť. Jakmile spoléháš na to, že si to model bude pamatovat v kontextu, máš zaděláno na problém při prvním resetu.

Čím se to liší od automatizace v Make nebo n8n?

Tuhle otázku dostávám nejčastěji, protože roky stavím automatizace v Make.com a n8n a učím to i v komunitě.

Rozdíl je v tom, kdo rozhoduje o dalším kroku.

V Make nebo n8n rozhoduješ ty, dopředu. Nakreslíš scénář: přijde mejl, vytáhni přílohu, ulož do Drivu, pošli notifikaci. Ten scénář udělá vždycky přesně tohle. Když přijde něco, s čím jsi nepočítal, spadne to nebo to projde špatně.

V agentní firmě rozhoduje agent, za běhu. Dostane cíl a kartu na boardu, sám si rozmyslí postup a sám si řekne, co potřebuje. Když narazí na něco nečekaného, popíše to do karty, místo aby to shodil.

Ehm, ale v praxi to má háček. Ta flexibilita znamená, že výsledek není nikdy úplně stejný. Když potřebuješ, aby se něco stalo pokaždé identicky, chceš Make nebo n8n, ne agenta. Ty dva světy si nekonkurují.

Moje pravidlo: tvrdý proces s jasnými kroky do klasické automatizace, práce s úsudkem do agentů. Rešerše, draft textu, příprava podkladu, roztřídění nepořádku. Tam agent vyhrává.

A ještě jedna praktická věc: navíc mě to nestojí nic. Neplatím žádnou další platformu, jede to na předplatných, která už tak platím. Jen jsem začal využívat okna, která mi předtím propadala nevyužitá.

Proč mají agenti první měsíc zákaz cokoliv odeslat?

Nebudu kecat, tohle není hotová věc. Ladím to každý den.

První měsíc mám zapnutý schvalovací režim. Agenti nesmí odeslat mejl klientovi, publikovat na sítě, ani nic nasadit. Připraví to jako draft a čekají na mě.

Důvod je prostý. Zpráva, která odejde klientovi, se nedá vzít zpět.

Tady je rozdíl mezi akcemi, které agentům pouštím, a těmi, které ne:

Typ akce	Agent smí sám?	Proč
Číst data, hledat, analyzovat	Ano	Nic to nerozbije, jde to vrátit
Napsat draft, připravit podklad	Ano	Draft je návrh, ne rozhodnutí
Zapsat postup do karty na boardu	Ano	Historie je v gitu, dá se vrátit
Odeslat mejl klientovi	Ne	Nevratné, jde o vztah s klientem
Publikovat na sociální sítě	Ne	Nevratné, jde o značku
Nasadit cokoliv do produkce	Ne	Nevratné, může to spadnout

Dělící čára je jednoduchá: vratné akce pouštím, nevratné ne. Když si to takhle rozdělíš, přestaneš se bát nechat agenty běžet přes noc.

Kdy tenhle systém nepoužívat?

Teď counter-hype, protože jinak by to byl další nadšený příspěvek o tom, jak AI všechno vyřeší.

Nedává to smysl, když nemáš opakovanou práci. Agenti jsou dobří na věci, které se opakují a mají jasný postup. Když každý den děláš něco úplně jiného, strávíš víc času definováním agentů než prací samotnou.

Nedává to smysl, když nemáš zapsané procesy. Agent není telepat. Když nedokážeš popsat, jak se ta práce dělá, nedokážeš to popsat ani agentovi. Tohle je nejčastější důvod, proč to lidem nefunguje.

Nedává to smysl, když čekáš, že to bude bezúdržbové. Já to ladím každý den. Není to appka, kterou nainstaluješ a jedeš. Je to systém, který si pěstuješ.

A nedává to smysl, když ti vadí kontrolovat výstupy. Ve schvalovacím režimu se pořád koukáš na drafty. Ušetříš čas na tvorbě, ne na rozhodování.

Přiznávám, že mi to zpočátku nefungovalo. První verze byla moc složitá a agenti si předávali práci tak, že jsem po ránu nechápal, co se stalo. Až když jsem nad ně přidal toho CEO agenta a donutil je zapisovat postup do karet, začalo to dávat smysl.

Pro koho to naopak dává smysl?

Pro freelancery a jednočlenné firmy. Ty, kdo dělají všechno sami a nemají koho najmout. Tady je efekt největší, protože nahrazuješ práci, kterou bys jinak nedělal vůbec.

Pro lidi s pravidelným výstupem. Obsah, reporty, rešerše, follow-upy. Věci, které mají rytmus.

Pro ty, co už mají předplatné a nevyužijí ho. Když platíš za Claude nebo ChatGPT a proklikáš jen zlomek limitu, noční provoz ti to okno vytěží.

Co bude dál?

Teď to budu pár týdnů ladit na sobě. Maximálně do měsíce to hodím jako update do mého AI OS všem, kdo si ho už stáhli. Je vás přes šedesát a fakt si toho vážím.

Pointa celého systému je jedna věta: řídíš svoji práci z jednoho místa místo z patnácti oken.

A jestli nad něčím takovým přemýšlíš, doporučuju začít úplně jednoduše. Vezmi jeden opakovaný úkol, popiš ho do markdown souboru, dej ho jednomu agentovi a nech ho běžet týden. Teprve pak přidávej dalšího. Já jsem začal moc velký a musel jsem to půlku předělat.

Zkusíš to? Nebo už něco podobného máš? Napiš mi, fakt mě to zajímá.