AI workflow pro marketing – jak jsem 10x zrychlil tvorbu obsahu

Tak hele, tvorba obsahu mě dřív fakt zabíjela.

Vážně. Jeden blogový článek = celý den pryč. LinkedIn příspěvek = hodina zírání na prázdnou obrazovku a přemýšlení nad prvním slovem. Newsletter? Ten jsem odkládal z pátku na pondělí, z pondělí na další pátek a tak pořád dokola. Víte, jak to chodí.

A nejhorší na tom bylo, že jsem si přitom říkal, že jsem v tom dobrý. Že je to prostě moje řemeslo a takhle to musí bolet. Ehm... ne. Jen jsem neměl systém.

Pak jsem si dal dohromady workflow, které to celé obrátilo naruby. Dneska mi jeden dlouhý, pořádný článek zabere 45 až 60 minut. Ne den. Ne dva. Hodinu. Přiznávám, že když jsem to poprvé změřil, byl jsem fakt v šoku.

A teď ti to celé rozeberu krok po kroku. Žádná magie, žádné tajné prompty za 5000 korun. Jen systém, který funguje.

Konkrétně, jak to celé vypadá

Rozsekal jsem tvorbu jednoho článku do pěti fází. Každá má svůj nástroj a svůj jasný úkol. Tady to máš:

1. Research (10 minut): Perplexity. Hodím tam téma, dostanu aktuální fakta s citacemi a odkazy na zdroje. Ne ChatGPT, ne hodinové googlení po deseti záložkách. Perplexity pro tohle bije všechno, protože ti rovnou ukáže, odkud informaci má. To je pro mě klíčové.
2. Osnova (5 minut): Claude dostane brief plus výsledky z Perplexity a vyhodí strukturu článku. Já ji za dvě minuty projedu, něco přehodím, něco vyhodím, něco přidám. Ale 80 procent kostry mám hotových.
3. Draft (15 minut): Claude napíše první verzi. A tady je ten zádrhel, o kterém budu mluvit dole. Klíč je mít nastavený tone of voice prompt. Bez toho ti to napíše obsah, který zní jako každý druhý AI blog na internetu.
4. Edit (15 minut): Tohle dělám já. Ručně. Přidám konkrétní čísla ze svých projektů, vlastní historky, svůj názor, místa, kde nesouhlasím s mainstreamem. Tohle za mě AI neudělá a ani nechci, aby to dělala.
5. Repurpose (10 minut): Z hotového článku Claude udělá LinkedIn příspěvek, úryvek do newsletteru a pár tweetů. Jeden vstup, pět výstupů. Tohle je ta část, ze které se mi rozsvítily oči.

Sečti si to. Čtyřicet pět minut čistého času na článek, ze kterého mám rovnou obsah na tři další kanály. Dřív bych za tu samou práci utratil klidně tři dny.

Proč zrovna tyhle nástroje a ne jiné

Lidi se mě často ptají, jestli nepoužívám ten nebo onen nový nástroj, co zrovna letí. Upřímně? Vyzkoušel jsem jich mraky a většina je hype. Tohle jsou ty, co mi reálně sedí do workflow:

• Perplexity: research a jenom research. Jediný nástroj, který bere vážně citace a aktuálnost dat. Když píšu o něčem, co se mění každý týden, tak ho potřebuju.
• Claude: psaní, editace, repurposing. Pro dlouhý text je to podle mě prostě nejlepší. Drží kontext, neztrácí nit a když mu dáš dobrý tone of voice prompt, tak to umí napsat fakt slušně.
• n8n: tady se to celé propojí. Jakmile článek schválím, n8n ho automaticky publikuje na blog a rozešle newsletter. Nulová manuální práce. Žádné kopírování, žádné nahrávání obrázků v deset večer.
• Canva AI: vizuály. Rychlé a dostatečně dobré. Nejsem grafik a nepředstírám to.

Tone of voice je fakt to nejdůležitější

Tohle je místo, kde většina lidí celé workflow posere. A myslím to vážně.

Dají Claudovi prompt "napiš článek o AI" a pak se diví, že to zní genericky, ploše a jako milion dalších článků. No jasně že zní. Tys mu neřekl, jak má znít.

Správný tone of voice prompt je investice, kterou uděláš jednou. Sedneš si na to klidně na celé odpoledne. Nastavíš ho, otestuješ na pár textech, vyladíš formulace, ukážeš mu příklady toho, co se ti líbí a co ne. A pak ho používáš na úplně všechno - blog, LinkedIn, newsletter i mejly klientům.

Já mám svůj tone of voice prompt vypiplaný do detailu. Je tam, že nemám rád dlouhou pomlčku, že píšu krátké odstavce, že používám slova jako "fakt" a "hustý", že nesnáším korporátní fráze. Claude to celé respektuje a výsledek pak zní jako já, ne jako robot.

Jak si takový prompt postavit krok za krokem mám v samostatném článku - mrkni na něj, vyplatí se to.

Co se mi po cestě nepovedlo

Aby to nevypadalo, že to šlo hladce. Nešlo.

První verze workflow byla překomplikovaná. Měl jsem osm kroků, tři různé AI nástroje na psaní a snažil jsem se automatizovat i tu část, kterou má dělat člověk. Výsledek? Obsah byl bez duše a já strávil víc času laděním systému než psaním.

Druhá chyba: chtěl jsem to celé automatizovat na sto procent. Že zmáčknu tlačítko a článek se sám napíše a publikuje. To je past. Obsah bez tvého osobního vstupu je k ničemu. Naučil jsem se, že automatizace má sloužit té nudné práci, ne té tvůrčí.

Takže pokud tě napadá postavit si plně automatický content stroj - nedělej to. Nech si v procesu těch patnáct minut, kde do textu sáhneš ty.

Co AI nenahradí, a to myslím smrtelně vážně

Osobní zkušenosti. Konkrétní čísla z tvých vlastních projektů. Kontroverzní názory, u kterých riskuješ, že s tebou někdo nebude souhlasit. Tvoje chyby a to, co ses z nich naučil.

AI je mega šikovný asistent. Vážně. Ale autenticita musí přijít od tebe. Jinak jsi jen další generický blog v moři generického obsahu, který nikdo nedočte.

Lidi nečtou blogy kvůli faktům, ta si najdou kdekoliv. Čtou je kvůli tobě. Kvůli tvému pohledu, tvému příběhu, tvé zkušenosti z první ruky.

Ale v praxi - tohle workflow mi reálně vrátilo tři až čtyři hodiny týdně. To jsou hodiny, které teď cpu do věcí, co AI nikdy nezvládne. Do rozhovorů s klienty, do testování nových věcí, do přemýšlení. Takový je deal a já bych ho už nikdy neměnil.

Zkus si postavit svoje vlastní workflow. Nemusí být stejné jako moje. Ale musí mít systém. Bez systému tě tvorba obsahu bude pořád zabíjet stejně jako mě dřív.